Mrazivou pustinou severní Ancarie, na níž se pozvolna tiše snášejí vločky sněhu putují již několik dní dvě zbědované postavy. Náhodný pozorovatel by při pohledu na ně sotva hádal, že Kuan Jin, která zdánlivě bez námahy prošlapává cestu sněhem je příslušnice armády elitních válečníků, které stvořili bohové v jejich laboratořích, když do Ancarie začali pronikat první démoni a Pert Lebuob, který se z posledních sil potácí za ní je jedním z rasy jejích stvořitelů. Jedním a možná jediným dosud žijícím díky serafě, se kterou v době invaze cvičil používání Serejské bouře, nejmodernějšího setu zbroje a která zlikvidovala démona, který na něj zaútočil. Jak se poté dozvěděl během několika hodin, které následovaly před jejich útěkem na sever, byl to překvapivý a démony dobře naplánovaný útok proti celé jeho rase, která se poté, když před dávnými věky ovládla tento svět a jeho obyvatele, začala zpupně nazývat bohy. Na jeho zoufalé snahy o komunikaci s ostatními základnami mu tehdy bylo odpovědí většinou mlčení a na těch nemnoha základnách, které odpověděly na jeho volání mluvil jen se zmatenými a k smrti vyděšenými elifskými operátory, kteří mu popisovali hrůzy démoního útoku. Do jeho nitra se pozvolna začalo vkrádat poznání, že doba vlády bohů na této planetě právě skončila. Hlavou mu táhly voje pochmurných úvah o tom, co mu přinesou další dny, když se mu podařilo navázat spojení s další základnou, výcvikovým táborem u Průsmyku Ledového potoka. Zpráva stejná jako z těch ostatních. Útok démonů při němž žádný z jeho rasy nebyl zabit, ale jen proto, že se tam nikdo v té době nenacházel, avšak další události zde měly poněkud odlišný průběh, serafám ze základny se podařilo démoní útok odrazit a zbytky jejich oddílů právě pronásledovaly po lesích v okolí základny. Ani nestačil dokončit svůj rozhovor a museli oba ve spěchu opustit základnu, ke které se právě blížila další horda démonů, kteří zde zcela jistě chtěli napravit svůj nezdar z prvního útoku.

Nyní se hladový a chvějící se zimou prodírá sněhem na sever, kde se schován kdesi za obzorem nachází výcvikový tábor u Průsmyku Ledového potoka, ve kterém doufá najít záchranu před smečkou démonů, před nimiž několik dní prchají a nyní se jim snad podařilo je setřást ze své stopy. Už si nemyslí, že patří k rase bohů. Nemyslí totiž vůbec na nic, kromě toho jak zvednout nohu, dát ji před sebe a udělat další krok a další a další, celý den a další den a další. A další už ne, protože Kuan Jin se zastavila, chvilku pozoruje vzdálený obzor, za nímž se ztrácí jejich prošlapaná cestička a na jiskřivě stříbrném sněhu se černá několik černých bodů. Černých bodů? Vždyť na čerstvě napadaném sněhu by neměly být žádné černé body, probírá se Pert z letargie dlouhého pochodu. Sleduje nás skupinka démonů, zřejmě se jim přeci jen podařilo vyčenichat naši stopu, potvrzuje Kuan Jin to, co je mu nyní již bolestně jasné. Hlavou mu zběsile víří myšlenky, jejich šance na přežití se dramaticky snižují a on se horečně snaží najít možnost úniku z této situace. Zkusíme jim zmizet v lese prohlašuje Kuan Jin a rozbíhá se k temné linii stromů, jež na severovýchodě lemuje ledovou planinu. Pert běží za ní a snaží se udržet krok. V plicích ho již pálí, jako by mu do nich mrazivý vzduch bodal tisíce jehliček, padá do závěje, znovu vstává a běží dál směrem k lesu, který se již přiblížil téměř na dosah a láká oba uprchlíky nadějí, malou jiskřičkou naděje, že se jim v něm podaří pronásledovatelům zmizet, zamést svoji stopu a schovaní jako myšky přečkat v úkrytu, než se bouře pronásledování přežene.

Avšak konec všech marných nadějí, démoni jsou již na jejich úrovni, jedna skupinka vlevo a druhá vpravo je předbíhá a obkličují je. Serafa se zastavuje a připravuje k nadcházejícímu boji, ke svému poslednímu boji, protože přesila je příliš velká, aby mohla být jakákoli pochyba o tom, jak boj skončí. Roztáčí kolem obou rotující světelné čepele, které působí těžká zranění každému útočníkovi, který se přiblíží do jejich dosahu a vztyčuje sloup nebeského světla, které vysláno ze satelitu kdesi na oběžné dráze vysoko nad ancarijskou oblohou zasahuje skupinku démonů, kteří se vrhají vpřed s šíleným řevem, při němž oběma hrdinům tuhne krev v žilách.

Avšak ke sloupu nebeského světla se přidává další. A další sloupy se vztyčují v rychlém sledu, až tvoří souvislý pás kolem obou uprchlíků a výtězný řev útočníků se mění v bolestné skřeky. Co se to zde děje? Žádná serafa nedokáže přeci sesílat kouzla takovou rychlostí. A během okamžiku se z okraje lesa snáší krupobití modrostříbrných výbojů energie a zasahuje rozkolísané řady démonů, k nim se v mžiku přidávají blankytně modré koule BeEfge, které při dopadu vyorávají v řadách démonů krvavé brázdy.

Během několika málo okamžiků je po boji a Pert stojí na místě, jakoby stále nemohl pochopit náhlý zvrat situace. Zatímco jakoby fascinován tímto děsivým pohledem přehlíží hrůzné divadlo roztrhaných démoních těl v okolním sněhu, sloupy nebeského světla slábnou a jeden po druhém postupně mizí, rotující světelné čepele se dotočí a nad planinou se opět rozprostírá mrazivé ticho rušené pouze jemným křupáním sněhu pod kroky několika pozvolna se přibližujících seraf pod vedením Divokého anděla, se kterou již Pert prožil mnoho zajímavých dobrodružství při výcviku v užívání zbraní, jejichž mistrovské zvládnutí právě předvedla.

Po příchodu do serafí pevnosti u Průsmyku Ledového potoka, kam dorazili po několika dnech putování se naši hrdinové zapojili do rozhodujícího boje mezi serafí armádou a vojskem démonů, který později jejich potomci nazvou bitvou proti Worganarovi, ale to je již jiný příběh, který nepatří do mého dnešního povídání.

Uf, tak jsem to dopsal a nechávám vám zde své dílko k posouzení. Snad se vám bude líbit